Nákupní košík
0 Kč
 
 

Architektura na triku

 

Během roku 2022 nás napadlo, že bychom moc rádi nosili naše oblíbené sochy a baráky. Myšlenka časem uzrála a my tu máme už druhou sérii návrhů. Sami jsme spíše zběhlí v obíhání úředníků, lobbingu za naše projekty a v komunikaci s veřejností. Proto máme velkou radost, že s námi dlouhodobě spolupracuje grafik Vojtěch Liebl. Mimochodem i autor našeho vizuálu. Nově jsme se dohodli na zařazení dalších motivů od budějovického grafika Jardy Exnera. Spojením naší představy a jejich schopností vznikly výsledné produkty z kterých máme mega radost. Tu s vámi chceme sdílet.

 
Architektura na triku
Kolektivní dům Perla / a: Vojtěch Liebl

Motivy - Vojtěch liebl

Bazén s ležícím plavcem

Architekt: Bohumil Böhm

Autor Sochy: Stanislav Zadražil

Doba výstavby: 1958 - projekt, 1971 - dokončení

Plovárenská hala je unikátní svou technicky náročnou konstrukcí zavěšené lanové střechy. Užití takovéto konstrukce bylo v roce 1958, kdy byl plavecký stadión navržen , aktuální ve světovém měřítku. První střecha tohoto typu byla realizovaná jen několik let předtím pro veletržní halu v Raleighu v Severní Karolíně (1950-1953). Řešení budějovické plavecké haly není pouhou nápodobou haly v Raleigh, je určitým transformováním její podoby. Oproti americké hale má budějovická zavěšená střecha podobu plynulého prstence, ne tedy křížících se šikmých oblouků. Oblé boční stěny ve spojení s průběžným prstencem střechy udávají stavbě elegantní, plynulý tvar.

Také svým moderním řešením provozu a vnitřním uspořádáním patřil plavecký stadion k evropské špičce. Stavba stadionu se vyrovnávala s nejnovějšími předpisy Mezinárodního plaveckého svazu (FINA), které určovaly například parametry bazénů pro mezinárodní soutěže, intenzitu osvětlení atd. Plavecký stadion byl vybaven třemi různě funkčními bazény, tribunou, zázemím pro přenášení záznamu ze soutěží a mnoha službami.

Architektu Böhmovi se podařilo navrhnout velice elegantní stavbu, která je urbanisticky zdařile zakomponovaná do svého okolí. Plavecký stadion patří k nejzásadnějším dílům tvorby předního jihočeského architekta, který je úrovní své tvorby souměřitelný s předními tvůrci architektury v Čechách. Svými realizacemi se Böhm směle vyrovnával s vývojem západní architektury a návrhem plaveckého stadionu se pohyboval přímo ve světovém měřítku. Kvalitu budovy potvrzuje prohlášení za kulturní památku z roku 2017. Vedle plaveckého stadionu takový status má i českobudějovický Koldům (od roku 2012), na kterém se právě zásadní měrou Böhm podílel.

Koldům Perla

Architekti: Bohumil Böhm, Jaroslav Škarda, Jarolím Bohumil

Doba výstavby: 1958 projekt, 1964 dokončení

Hodnota soustavy budov spočívá nejen v architektonické kvalitě, ale zároveň je tento objekt dokladem kolektivního bydlení v Československu a prvním celomontovaným panelovým bytovým domem v jižních Čechách. Budějovický Koldům je mezičlánek mezi kolektivním domem, jaký známe například z Litvínova a Zlína, a domem hotelového typu, jaký se začal v Československu uplatňovat od konce padesátých let. Koldům nese jasné znaky hotelového domu - obsahuje garsoniery pro přechodné bydlení. Typickým řešením půdorysu podlaží hotelového domu jsou i garsoniery rozmístěné podél ústřední chodby. Příznačné pro kolektivní dům jsou i kolektivní provozy, zde restaurace, kavárna a kino. Z hlediska technologického má Koldům zásadní význam pro vývoj hromadné bytové výstavby v jižních Čechách. Koldům je prvním celomontovaným panelovým bytovým domem v kraji. Na základě zkušeností s jeho výstavbou byl pak vyvinut nový krajský systém B, plně montovaný z panelů. Architektura celého objektu je odrazem dobově aktuálního bruselského stylu. Stavbu formují charakteristické šikmé plochy, linie a křivky, které jí dodávají dynamiku. Příznačné je i zvednutý okraj střechy nad křídly.

Pomník pařížské komuny a Družba

Architekt: Alois Hlouška, Ladislav Konopka

Autor sochy: Leopold Petřík

Doba výstavby: 1974

Objekt byl vybudován  na přelomu 70. a 80. jako Dům prodeje na Pražském sídlišti pdole projekdu architektů Aloise Hloušky a Ladislava Konopky a otevřen byl v roce 1974. V současné době je pro obchodní plochy využíváno především 1.n.p a část 2.n.p. slouží především jako kancelářeské zázemí Jednoty. Druhá z budov prošla zatepletním nerespektující uspořádání fasády a připomíná proto spíše duhovou omalovánku nežli osobitě zvárněnou původní fasádu druhé budovy.

Součástí areálu jsou i rozsáhlé zpevněné plochy s více úrovněmi, díky kterým je místo oblíbené pro skaťáky a koloběžkáře. ikonickým prvkem je pak zábradlí, vyobrazené na přední straně trička.

Mezi areálem Družby a dnes již odstraněnými přístřešky/moderním loubím dodnes stojí sochařské dílo Symbol pařížské komuny z roku 1976 od Leopolda Petříka. Ta zaujímá zadní stranu trika.

Labutě

Autor sochy: František Mrázek

Doba realizace: 1963

Sochařské dílo, které je součástí dnes značně poškozené bylo vytvořeno současně s komplexem budov přezdívaných do dnešní doby Experiment. Ten byl vyprojektovaný zaměstnancem českobudějovické pobočky Stavoprojektu architektem Janem Bendou. Mrázek při realizaci vycházel z funkce domu, který byl koncipován pro svobodné nebo bezdětné páry a zvolil proto pro své dílo motiv labutí jako symbolu věrnosti. 

V současné době je dílo v soukromém vlastnictví a my se pokoušíme přimět město České Bduějovice k odkupu a následné opravě.

Motivy - Jaroslav Exner

Biograf 

Návrh a projekt: Karel Chochola

Doba výstavby: 1926 - 1928 Přestavba:  1956

Jde o významnou a avantgardní stavbu na pomezí purismu, holandské cihelné architektury s prvky funkcionalismu. Původně měl objekt kina velké neomítnuté plochy zdiva a zdůrazněné linie říms a pialstrů na fasádě. Vše je ale již omítnuté a skryté. Součástí průčelí budovy bylo rozměrné obdélné okno zabírající více než třetinu prvního patra a členěné rastrem z úzkých kovových profilů. To bylo v devadesátých letech 20. století nahrazeno za nové plastové s masivními rámy imitující dřevo. Funkcionalismus se v interiéru odrazil v podobě hlavního schodiště s trubkovým zábradlím. Sál kina přiznává železobetonovou konstrukci. Avantgardním prvkem jsou kulatá nautická okénka v průčelí.

Knihovna

Návrh a projekt: ateliér Miloše Sádka, Jana Řezníčka, Jana Maláta a Jiřího Víta

Autor pietního areálu: Jarmila Malátová

Doba výstavby: 1972 - 1975 Přestavba: 2019-2021 (Kuba & Pilař architekti s.r.o.)

Budova byla ojedinělým příkladem stavby účelově zaměřené na muzeum a interéry se částačně zachovaly. Konstrukčně se jedná cihlové jádro doplněné železobetonovým schodištěm a halami. Zastropení druhého patra je zajištěno železobetonovým roštem se světlíky  s mléčným sklem. 

Po zániku muzea v prosinci 1990 bylo už v roce 1993 odstraněno od vstupu budovy  sousoší „Internacionalismus“ od lokálního známého akademického sochaře Františka Mrázka, který stojí kupříkaldu za realizací fontány Labutě. V roce 2019 zmizel bez náhrady pietní areál Jarmily Malátové. Ten stál přímo u viklanu a připomínal oběti obou světových válek. V přízemí staré budovy se v hale nachází mozaika pojmenovaná „Motivy jihočeské krajiny“ od výtvarníků Václava Boukala a karla Březiny. V prvním patře je reliéf sochaře Václava Markupa „Hráz tábora socialismu“. Ve druhém patře se pak nachází reliéf od Bohumila Dobiáše „Přeměny jihočeského zemědělství“ a skleněná figurální plastika „Sklářství“ od Josefa Soukupa.

V roce 2019 byl odstraněn pietní areál, přemístěn viklan a na jejich původním místě vznikla subtilní levitující přístavba nové knihovny od Kuba & Pilař architekti s.r.o., která změnila původní ráz a úpravu okolí původního muzea.

Drogerie u Česala

Autoři sídliště:  Bohumil Böhm, Jan Benda

Doba realizace: 60. léta

Sídliště Lidická je první kompletně vystavěné pomocí panelové technologie. Nejstarší část ze 60. let se nachází u Náměstí Jiřího z poděbrad v ulicích Roudenská a L.M. Pařízka. Náměstí z Jiřího z Poděbrad je pojmenování širšího prostoru s desetiúatrový panelovým domem, restaurací Regina (dnes banka) u křižovatky ulic L.M. pařízka a Lidická. Dříve byl postave už jen dům Experiment u křižovatky ulic Mánesova a Lidická, kde také najdeme fontánu od Františka Mrázka Labutě. 

Stěžejním motivem na tričku je Drogerie situovaná v centru sídliště na Náměstí Jiřího z Poděbrad, kde bylo kromě Reginy možné navštívit ještě prodejnu textilu. Mezi Budějčáky je známá jako místo, kde je možné sehnat prakricky všechno. Od chemikálií, zahradnického náčiní, barev až po výsevní osivo.

Nízkopodlažní budova tak možná nezaujme svou architekturou s prosklenými stěnami, ale spíše svým obsahem a tím co nabízí. Taková místa máme v Budějovicích rádi!